Hans Baldung Grien: Boj divokých koní, dřevoryt 1534

O důlních koních a nejen o nich

Psala jsem tento text o důlních konících se slzami v očích a přenesla na tyto stránky všechnu bolest, kterou pro mě život důlních koní znamená. (Olga Szarowská)

DŮLNÍ KONÍK

Jsem důlní koník,

čtyřnohý horník.

Sílu mám

a pomáhám.

V podzemí jsem uvězněn,

ten osud vybrali mi lidé,

tahám vozy celý den

s tím, kdo na šichtu příjde.

V dole je teplo a je tu tma,

občas jen lampa zabliká.

Já znám tu každý kámen, znám každý výstupek, každou nohu.

Vím, co je na konci tunelu a MODLÍM SE K BOHU.

(Olga Szarowská)

KONĚ JSOU SOUČÁSTÍ LIDSKÉ HISTORIE

Koně doprovázejí člověka a slouží mu odpradávna. Vozili rytíře a později i vojáky do bitev, pomáhají orat, svážejí dřevo z lesa, tahali vozy s lidmi (koněspřežky) a dodnes tahají vozy s nákladem a také se starali a starají o zábavu člověka (jezdectví nebo např. cirkusoví koně) nebo dokonce o jeho zdraví (hipoterapie) . . .

Zde se setkáte s koníky, kteří pracovali v dolech uhelných, solných nebo stříbrných.

Byl to člověk, který koním určil beznadějný život plný tvrdé práce a oni se svého úkolu zhostili bez odmlouvání a skutečně člověku sloužili až do smrti.

A těmto čtyřnohým pracantům je text věnován.

UHLÍ

Těžba uhlí mohla započít tehdy, když člověk zjistil, že ten obyčejný černý kámen hoří a vydává příjemné teplo.

Pověsti o objevení uhlí

Kovář Keltička prý měl v údolí Burňa v Ostravě své pole, na kterém stál planý strom. Jednoho dne si umínil, že strom vykope a najal si k tomu dělníky. Když byl strom s kořeny venku, obložili dělníci již před prací udělaný oheň černými kameny, které našli pod kořeny. Jaký byl však jejich údiv! Kamení shořelo — ve vesnici stál se zázrak! Nyní kde kdo chodil si pro černé kamení a nejvíce toho využitkoval Keltička, který si pomohl k blahobytu. (pověst zapsal Ervín Tengler v knize Těšínsko v historii a pověstech, 1935)

V pánvi kladenské objevilo se uhlí prvně pokud známo roku 1775 (ale již v roce 1773 se ve dvorním dekretu ze 16. března mluví o uhlí jako minerálu v této krajině známém).

O prvém nálezu uhlí v této krajině se vypráví, že prý dřevo­rubec Jakub Oplt pozoroval poblíž Rapic jak krtek při vyhazování krtiny vyhazoval se zemí též uhlí. Toto uhlí donesli s kovářem Vorlem tehdej­šímu direktoru buštěhradského panství, které tehda náleželo kurfiřtu bavorskému. Ten zjednal si právo kutaci a počal s dolováním. Jakub Oplt a jeho potomci dostávali ročně, až do roku 1881-15 korců * uhlí za odměnu.

* KOREC podle nařízení z roku 1764 byla hodnota upravena na: jeden korec = 93,54 litru, zde jakožto normál byla stanovena nádoba o výšce 40,8 centimetrů a dutém průměru cca 54 centimetrů.